Menu
Koronavirus letos řádně zamíchal karty, a tak jsme museli první turnus rekondičního soustředění pro majitele vodicích psů a jejich chlupaté pomocníky přeložit ze začátku až na konec prázdnin a do poslední chvíle jsme se modlili, abychom mohli odstartovat srpnovým, původně vlastně druhým turnusem. Naštěstí vše dobře dopadlo a nás čekaly končiny dosud neprobádané. Letos jsme totiž vyrazili do zcela nové lokace. Naším útočištěm se stala Zotavovna Vězeňské služby České republiky Pracov (veškerému personálu děkujeme za skvělou péči, s jakou se nám věnoval), jejíž rozlehlý úpravný areál se rozkládá „co by kamenem dohodil“ od Sezimova Ústí.
Opět jsme pilně cvičili, učili se a oprašovali více či méně zapomenuté dovednosti jak naše, tak i našich hafanů. Areál zotavovny poskytoval pro nácvik poslušnosti nepřeberné množství možností a bezmezná fantazie našich instruktorek při vytváření tréninkových situací nám mnohdy dávala zabrat (tak se na nás musí, jinak bychom my i naši chlupáči zvlčeli). Pro nácvik dovedností a orientace v městském prostředí a provozu jsme vyráželi střídavě do Sezimova Ústí a do nedalekého Tábora. I zde jsme prověřili šikovnost vodicích psů a kvalitu naší komunikace a spolupráce s nimi. Kromě toho jsme se dozvěděli řadu důležitých a potřebných informací a rad z oblasti péče o naše čtyřnohé kamarády.
Počasí bylo sice letos pro každý turnus zcela odlišné (první turnus provázela vedra a slunce, druhý naopak proběhl pod mrakem a i deštíčky byly). Ale vše má své kladné stránky a tak jsme počasí nepočasí cvičili, jezdili na výlety, soutěžili a bavili se. Letos jsme sice výlety trochu omezili, ale přesto jsme navštívili Housův mlýn, což je největší filmová zbrojnice ve střední Evropě, kde je možno zhlédnout nepřeberné množství zbrojí a zbraní od starověku po současnost a to i takových, které při natáčení filmů nosili hvězdy kalibru Toma Cruise. Vše doplněno poutavým výkladem. Naším dalším „výletnickým cílem“ se stala ZOO Tábor, kde nás průvodkyně seznámila s mnoha zajímavostmi ze života chovaných zvířat.
Ani v letošním roce jsme nevynechali oblíbenou soutěž. Tento rok si na nás děvčata vymyslela noční bojovku v ulicích Sezimova Ústí, zpestřenou řadou nečekaných překážek. Ale jelikož jsme velcí šikulové, žádná nástraha nás nezaskočila a všichni jsme dorazili do cíle.
No a byl tu konec turnusu a s ním neodmyslitelná závěrečná hra. Ani letos nás naše bezedné studny nápadů (doufám, že mi instruktorky toto pojmenování odpustí) nenechaly na pochybách, že zažijeme něco nového. A také ano. Byli jsme jmenováni záchranným týmem. Nevěřili byste, co se stalo. Požár způsobil, že se do okolí rozprchla veškerá zvířata ze zoologické zahrady a v panice se ukryla na všemožných (i nemožných) místech. Naše záchranné týmy byly rozděleny do dvoučlenných družstev, každému družstvu byl přidělen jeden sektor a úkolem bylo projít úskalími přiděleného sektoru, vyhledat uprchlé zvíře a dopravit ho do záchranné stanice a zde pro všechna zachráněná zvířata zřídit vhodné podmínky pro další život. Ať v džungli (hotelový park) či v jeskynních systémech (spletité hotelové chodby) naši dvou i čtyřnozí borci bojovali ze všech sil, aby se uprchlá zvířata dostala do bezpečí. Však také úspěch byl nevídaný a všechna družstva úspěšná. Zvířata byla zachráněna, ztráty v záchranných týmech nulové a legrace se při takové hře také užilo vrchovatou měrou.
Všichni jsme se shodli, že se letošní soustředění opět vydařilo a těšíme se, že do Pracova vyrazíme i příští rok.
