Ahoj jmenuji se Uzzi a přijela jsem k Vám z daleké Francie. To Vám povím, to byla cesta…

Naštěstí hned po příjezdu si mě vzali do péče, takoví dva blázni, skoro jako já. Doma mají ještě jednoho, ale většího hrdinu. Je to takový dobrák, že s ním mohu dělat cokoli, co mě napadne, dokonce i kousat ho všude, kam se mi zachce (jenom to nesmí vidět páníčci!).  Hraje si se mnou, dokud neodpadnu. To pak hned spím, a aby to všichni věděli, zdravě si u toho pochrápu.

S češtinou jsem ze začátku měla hodně potíží. Takové sedni, lehni – to se ve francouzštině říká úplně jinak. Ale postupně se učím a už těm dvounožcům začínám rozumět. Pořád po mně chtějí, abych byla v klidu, ale to mně moc nejde. Nejraději bych pořád něco dělala. Hlavně lumpárny. Taky mě pořád tahají do města. Ještě, že je v těch dopravních prostředcích dost místa na ležení. Ale stejně mám radši parky u nás před domem. Je tam spousta kamarádů, se kterými si vždycky krásně zařádím.

Prý budu muset být hodná, poslušná, klidná, roztomilá, šikovná, ale to my labradoři jsme přeci od přírody a tak já to určitě zvládnu taky.  Ale bude to fuška!