Ahoj píši se Qissi, ale doma mi říkají Kisi. Prostě jsem jejich pusinka, která si všechny členy rodiny získala v prvních minutách. Jsem moc mazlivá a přítulná a nejraději mám, když si ke mně páníčkové sednou nebo lehnou na zem a já se k nim můžu přitulit. Moc ráda bych se k nim tulila i v noci v posteli, ale tam mě nechtějí pouštět. Prý mám své pelíšky…. Někdy je ale převezu, a když zjistím, že už tvrdě spí, tak si k nim zalezu. Prostě se mi po nich stýská…. Panička to ale nechápe a potom mi vysvětluje, že to dělat nesmím.

Jinak o mně říkají, že jsem moc šikovná a krásná. Chodím s paničkou do práce do školy a to byste koukali, kolik lidí se tam se mnou chodí mazlit. Někdy je panička ke mně ani nepustí, prý musím odpočívat. Chodíme spolu také na nákupy, kde jezdím po jezdících schodech i pásech, učím se chodit vedle nákupního vozíku a nic v obchodech neočichávat. To mi zatím moc nejde, protože v některých uličkách to hrozně voní.

Učím se také poslušnosti, což mi docela jde a hlavně mě moc baví dostávat mňaminky, když se mi něco povede. Někdy ale, když běhám v lese a začichám se, tak asi ztratím ouška a neslyším. To si pak pro mě panička musí přijít a já nedostanu žádný pamlsek.

Jezdíme také autobusem a občas si zajedeme do velkoměsta jezdit metrem. Některých nových věcí a zvuků jsem se bála. Třeba když houká sanitka. To je vám řev, že by mi ouška upadly. Ale pomalu si na vše zvykám.

Nejradši ze všeho ale mám, běhat po lese, potkávat se se psími kamarády a dělat lumpárny. Doufám, že lumpačit budu moct i se svým budoucím páníčkem, kterému budu ve všem ráda pomáhat a budu jeho milovaná „Pusinka“.